Prověřování sankcí je klíčovým aspektem v boji proti financování terorismu a praní špinavých peněz a zároveň součástí compliance strategie firem po celém světě. Vzhledem k rostoucí globalizaci a zpřísňujícím se mezinárodním předpisům je pro společnosti nezbytné se tématu sankcí věnovat komplexně. Zákon o praní špinavých peněz zavazuje finanční instituce, auditory a další subjekty k prověřování sankcí u jejich klientů. Tento článek nabízí hluboký vhled do světa sankcí, jejich prověřování a souvisejících výzev.
Nejdůležitější ve zkratce
- Význam prověřování sankcí: Prověřování sankcí je zásadní v boji proti financování terorismu a praní špinavých peněz a zároveň představuje klíčovou součást compliance strategie firem, aby se vyhnuly právním rizikům a sankcím.
- Druhy sankcí a jejich správa: Sankce se liší od ekonomických přes vojenské až po politické opatření, která vydávají a spravují významné sankční orgány, jako jsou Organizace spojených národů, Evropská unie, USA a Spojené království.
- Proces prověřování sankcí: Provedení prověřování sankcí vyžaduje několik fází, včetně shromáždění relevantních dat, jejich ověření, screeningu vůči sankčním seznamům, analýzy potenciálních shod, dokumentace zjištění a průběžného monitoringu pro zajištění compliance.
Obsah
Definice: Pojem „sankce“
Sankce jsou nástrojem mezinárodní politiky, jehož cílem je podporovat bezpečnost, mír a dodržování mezinárodních norem a zákonů. Mohou mít ekonomickou, vojenskou nebo politickou povahu a směřují k vyvolání změny chování u sankcionovaných subjektů. Komplexnost a rozmanitost sankcí vyžaduje ze strany firem pečlivé monitorování a analýzu, aby byla zajištěna compliance a minimalizována rizika.
Druhy sankcí a sankční seznamy
Spektrum sankcí je široké a zahrnuje mimo jiné ekonomické sankce, které se týkají obchodu se zbožím, službami a technologiemi, i finanční sankce, jež mají přímý dopad na transakce a kapitálové toky. Sankční seznamy jsou dynamické nástroje, které se pravidelně aktualizují a obsahují jména jednotlivců, firem, organizací a zemí, se kterými jsou určité typy obchodních vztahů zakázány nebo omezeny. Důležité je vědět, že sankční seznamy jsou vždy veřejně dostupné.
Všechny typy sankcí, které vydávají sankční orgány států a jejich spojenců:
- Explicitní sankce: jednotlivci, firmy a státy
- Narativní a implicitní sankce: jednotlivci, firmy a státy, které jsou ve spojení se sankcionovanými sektory.
- Sektorové sankce: konkrétní oblasti v rámci národního hospodářství.
- Komplexní sankce: sankce vůči celým státům. Například Írán.
- Cílené sankce: cílem je omezit jednotlivé části národního hospodářství. Patří sem osoby a firmy.
Sankce vyvíjejí a vydávají různé „sankční orgány“ států a jejich spojenců. Níže jsou uvedeny ty nejdůležitější:
- Organizace spojených národů (OSN): OSN uvaluje sankce prostřednictvím Rady bezpečnosti, která odpovídá za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Sankce OSN mohou být uvaleny na země, jednotlivce, firmy nebo organizace s cílem řešit konflikty, obnovit mír a prosazovat mezinárodní právo.
- Evropská unie (EU): Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) odpovídá za seznam všech fyzických a právnických osob. Tyto sankce jsou často zaměřeny na podporu zahraniční a bezpečnostní politiky EU, potírání porušování lidských práv a podporu demokracie a právního státu.
- Spojené státy (USA): USA mají několik sankčních programů, které spravuje Department of the Treasury, zejména Office of Foreign Assets Control (OFAC). Tyto sankce se zaměřují na země, terorismus, obchod s drogami, porušování lidských práv a další hrozby pro národní bezpečnost a zahraniční politiku USA.
- Spojené království (UK): Po brexitu začalo Spojené království vyvíjet a zavádět vlastní sankční režim. Jeho prosazování zajišťuje Office for Financial Sanctions Implementation (OFSI).
Na co je třeba při prověřování sankcí myslet?
Kdy je nutné jej provést?
Prověřování sankcí je důležité nejen při navazování nových obchodních vztahů, ale také u stávajících partnerství a v rámci průběžného řízení rizik. Mezinárodní situace i příslušné seznamy se mohou rychle měnit, což vyžaduje kontinuální monitoring a vyhodnocování.
Role identifikace politicky exponovaných osob
Adverse Media: vliv na prověřování sankcí
Implementace prověřování sankcí
Fáze 1: Sběr
V úvodní fázi se proces zaměřuje na shromáždění klíčových informací nezbytných pro porovnání se sankčními seznamy. Obvykle se jedná o údaje o klientech, potenciálních obchodních partnerech a také o detailech transakcí. Mezi shromažďované informace zpravidla patří jména, adresy bydliště, data narození, státní příslušnosti a další rozhodující údaje.
Fáze 2: Ověření
Po shromáždění dat následuje zásadní fáze jejich verifikace, aby byla zajištěna jejich přesnost. V tomto kontextu se typicky porovnávají shromážděné informace s dalšími zdroji dat, jako jsou identifikační doklady, obchodní rejstříky nebo informace od externích poskytovatelů dat. Hlavním cílem této fáze je potvrdit autenticitu dat před jejich využitím v rámci prověřování sankcí.
Fáze 3: Screening
Po dokončení sběru a verifikace dat začíná fáze screeningu. V této fázi se používá specializovaný software pro prověřování sankcí, který porovnává shromážděná data s mezinárodními sankčními seznamy. Tyto seznamy obsahují jednotlivce, organizace nebo státy, na které regulační instituce uvalily obchodní omezení nebo sankce.
Fáze 4: Analýza
Pokud je v rámci prověřování sankcí identifikována potenciální shoda, bezprostředně následuje hloubková analýza. Cílem tohoto šetření je potvrdit nebo vyvrátit relevanci identifikovaných shod prostřednictvím detailní kontroly a obohacení klientských dat. Tento krok slouží k objasnění, zda se jedná o falešné poplachy, nebo o skutečné zásahy.
Fáze 5: Dokumentace
Závěrečnou částí procesu – volitelně, v závislosti na identifikaci platné shody – je fáze dokumentace. V tomto kroku je v případě potřeby příslušnému orgánu podle platných předpisů předána zpráva o podezřelé aktivitě (Suspicious Activity Report, SAR). Opomenutí tohoto hlášení může mít závažné právní důsledky.
Fáze 6: Kontinuita
Kritickým, avšak často opomíjeným aspektem procesu je průběžná kontrola. Vzhledem k dynamice legislativy a sankčních seznamů je kontinuální monitoring nezbytný. Může probíhat buď v reálném čase, nebo v pravidelných intervalech, aby bylo zajištěno trvalé plnění povinností náležité péče.
Jak pomáhá Nect?
